Historie a současnost
Prvním průkopníkem principu této technologie byl v roce 1692 francouzský malíř G. A. Gois-Clair. Ten rozdělil dvě malby do vzájemně prostřídaných pruhů a umístil je za mříž ze svislých latí se stejnou roztečí. Při pohledu zleva byl vidět jeden obraz, při pohledu zprava druhý.
Výrobu takových obrazů za použití fotografických metod navrhli nezávisle na sobě Jacobson a Berthier kolem roku 1896.
Poprvé ji aplikoval Frederick E. Ives z USA v 1903 a později Estenave ve Francii v 1906. Ives ji pojmenoval "Parallax Stereogram", čímž v podstatě popsal, že pomůcka pro stereoskopické prohlížení je umístěna na obraze místo na očích - bariérový rastr tvořily proužky krycí barvy. Nevýhodou byla viditelnost obrazu pouze z úzkého rozmezí, což se pak do velké míry vyřešilo přidáním dalších pohledů k původním dvěma. To poprvé navrhl v lednu 1915 Clarence W. Kanolt a metodu pojmenoval "Parallax Panoramagram". Bariérové metody postupně vymizely s nástupem prumyslově vyráběných plastových lentikulárních fólií. 
3. března 1908 fyzik Gabriel M. Lippmann navrhl nahradit neprůhledné linky sérií čoček. Pro záznam i pozorování obrazu používal malé konvexní kulovité čočky nazvané integrální, ale známé spíše jako muší oko.
Na sklonku 20. let minulého století zjednodušil Herbert Ives ve spolupráci s několika vědci svůj nápad na tenké planokonvexní válcové čočky, známé jako "lentikuly".
První skutečné lentikulární obrazy vyrobil ve 30. letech Victor Anderson, jehož firma Vari-Vue na sklonku 40. let minulého století produkovala milióny výtisků ročně.
Masová produkce se stala realitou, když 25.2.1964 časopis Look vydal první černobílý "parallax panoramagram" s 3D obrazem, vytištěným na ofsetovém stroji a laminovaným tenkou vrstvou plastu.
Proces známý jako "Xograph" vyvinuli u Eastman Kodak Arthur Rothstein a Marvin Whatmore. Barevný tisk, opět pro Look, následoval 7. 4. 1964. 
Tvorbu 3D obrazů pomocí digitálního prokládání počítačem generovaných 2D pohledů poprvé demonstrovali Japonci Jutaka Igaraši, Hiroši Murata a Micuhiro v roce 1978.
Digitální prokládání barevných obrazů s vysokým rozlišením bylo poprvé navrženo roku 1990. Firma National Graphic se v roce 1994 stala pionýrem přímého ofsetového tisku na zadní stranu lentikulární fólie, který si patentovala pod názvem "Extreme Vision".
V roce 2002 získala patent na tenkou čočku s vysokým rozlišením Crystal lens (200 lpi, tl. 0,007").
Technologie se rozšířila teprve když klesla cena plastu (PVC) a objevil se nový materiál PETG. K masové výrobě přispěly i pokroky v nátisku a komerčním tisku.
Na konci 80. let se staly v polygrafii běžné počítače a spolu s moderními čočkami přispily k obnovení zájmu o účinný propagační prostředek. 
V roce 2002 získala patent na tenkou čočku s vysokým rozlišením Crystal lens (200 lpi, tl. 0,007"). Technologie se rozšířila, teprve když klesla cena plastu (PVC) a objevil se nový materiál PETG. K masové výrobě přispěly i pokroky v nátisku a komerčním tisku.
Na konci 80. let se staly v polygrafii běžné počítače a spolu s moderními čočkami a k obnovení zájmu o účinný propagační prostředek. Původně se lentikulární obrazy šířily jako poutavé novinky samy o sobě, nyní se využívají především jako marketingový nástroj.
